Antonín Perič - silniční stroj 1940

Jméno Antonína Periče je známo jednak jako jméno vynikajícího závodníka, který získal několik titulů Mistra ČSR v letech 1920 až 1931. Mnozí ho uznávali jako velmi aktivního a zkušeného funkcionáře, rozdávajícího své zkušenosti v ústředí ČsÚJV a trenéra, který mnohokráte vedl reprezentační družstvo na Závodě Míru. Především ale jako konstruktéra a výrobce špičkových závodních kol. "Peričovky" stavěné z materiálů Dürkopp, BSA nebo Reynolds si vydobyly renomé i zahraničí a punc kvality, který nesly zůstal v povědomí cyklistů až dodnes.

Kola vyráběl od roku 1933 až do padesátých let, kdy jako většina živnostníků u nás o svou dílnu přišel. O tom ale jindy a možná jinde. Kolu zůstal věrný a v provizorních podmínkách vyráběl dál. Pravděpodobně poslední kolo, které jeho ruce poslaly na závodní trať, byla v roce 1967 dráhovka olympijského vítěze Dalera. Alespoň tak lze vyčíst ze zakázkové knihy, kde si pan Perič vlastnoručně inkoustovou tužkou a věčně špinavou rukou vedl různě podrobné záznamy o každém kole z jeho dílny. Z jeho dílny, závodních trofejí nebo třeba jen rodinných fotografií se toho mnoho nedochovalo - tato kniha, díky jednomu z jeho kamarádů a obdivovatelů naštěstí ano.
Kolo s výrobním číslem 21.281, které představujeme bylo postaveno v dubnu roku 1940 pro jistého pana Nejedlého z Prahy. Bylo z materiálu Reynolds 531 a nese na svou dobu mnoho revolučních řešení. Především materiál použitý na trubky s tímto označením natolik předběhl dobu, že se vyráběl až do konce osmdesátých let a ve své době na něm vyhrávali i legendární Eddy Mercx. Hlava neboli řízení je součástí francouzských rámových spojek a až dnes teprve objevujeme výhody integrovaných hlavových složení. Co je ale toto...?
Při podrobnějším studiu fotografií vám neujde absence přesmykače. Pravda je trochu jinde. Dvoupřevodníky nepatřily mezi běžnou výbavu a ten, kdo si ho mohl jako novinku na svém kole dovolit problém přehození na velký tác musel řešit sám. Sám znamená, že jezdci vozili pravou dlouhoprstou koženou rukavici a při potřebě přehození řetězu ho prostě nahoru vytáhli prstem. Takto vyzbrojen rukavicí se postavil na svůj první start při Závodě Míru i jeho pozdější vítěz Jan Veselý. Převodníky jsou z dílen pana Periče (značka MILPER jsou iniciály jeho syna Milana, který vyráběl řadu doplňků jako řidítka a představce, sedlovky a další - na tomto kole to jsou použity misky středu a spony řemínků). Celá řada doplňků jako řidítka Scheerens, představec Pivo, brzdy Weinmann nebo misky středového složení a pedály jsou z duralu s jasnou snahou snížit váhu tohoto závodního stroje. Přehazovačka Versol spolehlivě funguje i dnes a dřevěné ráfky lepené ze tří vrstev, aby takto lépe odolávaly použití ve vodě odolaly tak, že není problém je docentrovat do jednoho milimetru.
Je až neuvěřitelné, tedy je opravdu neuvěřitelné jaká kvalita velomateriálu se zde skloubí s kvalitou rámu. Stačí dofouknout galusky a můžeme vyrazit.

(RŠ)