Cestování s kolem

Každý cyklista někdy dojde k závěru, že ho krajina v okolí domova již nemá čím překvapit a začne se pídit po tom, kam s kolem vyrazit dál. Možností je na celé planetě bezpočet, stačí se jen rozhlédnout po internetu, časopisech, katalozích cestovek či naučných dokumentech. Když už si tu kterou destinaci vybereme, je třeba se také rozhodnout pro způsob, jak se tam dostat. V tomto tématu se tedy budeme věnovat cestování s kolem do zahraničí.

%pagebreak(Kam se vydat)%

Cyklistika je jednou z nejrozšířenějších rekreačních aktivit a dá se provozovat prakticky kdekoli. Nebudeme se samozřejmě zabývat extrémními podmínkami, jako je sníh či vyprahlé pláně pouští, kde se sice také pořádají cykloakce, ale těch se zúčastňuje pouze mizivé procento populace. Zaměříme se hlavně na nejoblíbenější destinace, které jsou dobře dostupné a přináší zaručeně kvalitní podmínky pro cyklistiku.

Alpy

Prakticky celá Evropa je dostupná pozemními prostředky, tedy autem, vlakem, busem či po vlastní ose, tedy na kole. Existují však i ostrovy, kam je možné se dopravit pouze lodí či letecky. Pro našince je jednoznačně nejzajímavější nejbližší okolí, pokud nebudeme počítat Slovensko, tak tedy alpské země. Rakousko, Itálie, Švýcarsko, Neměcko či Francie nabízí vyžití všem cyklistům. Silničáři tam najdou hladké silničky jak ve vysokých horách, tak i v údolích s mírným sklonem podél řek, pro cykloturisty jsou připraveny stovky a stovky kilometrů cyklostezek, bikeři si zajezdí na nekonečných lesních singletracích všech sklonů a zkrátka nepřijdou ani freerideři, pro něž je postavena spousta bikeparků. Celé Alpy jsou od našich hranic zhruba v rádiusu 1000 km, takže ideální je - pokud nepočítáme jízdu po vlastní ose - vydat se na cestu autem, vlakem či využít služeb cestovních kanceláří.

Infrastruktura alpských zemí je prakticky dokonalá, kromě dobré silniční dostupnosti je zde i kvalitní síť ubytování ve všech cenových relacích od nejlevnějších kempů až po luxusní pětihvězdičkové hotely s veškerým komfortem. Asi nejoblíbenějším způsobem ubytování jsou horské penziony, které v zimě počítají s lyžaři a v létě jsou připraveny na cyklisty. Cena za noc se podle typu a luxusu ubytování pohybuje zhruba od pěti set korun výš. Dopravní dostupnost je výborná kvalitní sítí silnic i železnic.

jižní Evropa

Celá jižní Evropa od Portugalska a Španělska přes jižní Francii, Itálii až po Chorvatsko je již v rádiusu 1000 až 2000 km. V této části světa bude daleko větší jistota slunečného počasí a také mnohem tepleji. Proto se vyplatí na jih vydat spíše na začátku sezóny, kdy se zde teploty pohybují mezi 10 a 25 stupni. Toho využívají hlavně závodníci k najíždění jarních kilometrů v teple.

K nejoblíbenějším destinacím patří Kanárské ostrovy, které leží v Atlantském oceánu na úrovni severní Afriky, Andaluzie v jižním Španělsku, ostrovy Středozemního moře Mallorca, Korsika a Elba, Itálie od Toskánska na jih či celé Chorvatsko od Istrie až po Makarskou. Pro cyklisty je asi nejlépe vybavena Mallorca, kde jsou stovky kilometrů horských silnic a tak sem jezdí tradičně nejvíc závodníků. Za celkem přijatelný peníz se v těchto zemích dá sehnat ubytování v řetězcích hotelů, které mimo hlavní sezónu nabízí cyklistům kvalitní zázemí pro trénink včetně relaxačních a regeneračních zařízení.

Ostrovy však logicky nejsou dostupné autem, takže v úvahu přichází buď kombinace s lodním trajektem, či mnohem jednodušší letecká přeprava. Ta je sice rychlejší, ale cyklista se bude potýkat se dvěma problémy. Jednak s přepravou kola letadlem a dále nutností zařídit si na místě nějaký způsob přepravy. Nabízí se buď půjčovna aut, místní přepravci či organizovaný zájezd s cestovní kanceláří.

V létě je možné se vydat na speciální kombinovaný zájezd do Jaderského moře, kde jsou velmi oblíbené tzv. kololodi. Do Chorvatska se dojede autobusem či vlastní dopravou a pak se nalodí i s koly na loď, která slouží jako zázemí. Přes den se vždy projede nějaká trasa vnitrozemím či po ostrovech a loď mezitím dopluje i s věcmi do dalšího přístavu. V noci pak loď slouží jako ubytování.

severní a západní Evropa

Velkým lákadlem je pro cyklisty severní část Evropy, od rozeklaných pobřeží francouzské Bretaně přes tajuplnou Anglii a Skotsko, rovinatý Benelux až po přenádhernou, ale chladnou Skandinávii. Tyto země jsou v rádiusu 600 až 3000 km, autem je totiž možné dojet až k severnímu polárnímu kruhu. Sever je však celkem nevyzpytatelný co se týče počasí. Klidně může být tepleji než u nás, ale zároveň může celý zájezd propršet a teploty nezřídka v noci klesají podle nadmořské výšky i rovnoběžky až k bodu mrazu. Je třeba také počítat s daleko větší finanční náročností, neboť například norské kempy nepatří k nejlevnějším, stejně tak i jako jídlo a pití.

východní Evropa

Ani návštěva zemí bývalého východního bloku není science fiction, mezi oblíbené destinace patří díky své panenské přírodě Zakarpatská Rus a Ukrajina. Rusko jako takové zatím pro cyklisty není zrovna nejpřitažlivější zemí, ovšem jeho rozloha skýtá nezměrné množství přírodních krás, takže ukáže čas, zda tam začnou houfně jezdit právě cyklisté. Rusko je díky své rozloze dostupné spíš letecky než autem, a také cestování na vlastní pěst nemusí být kvůli obrovským rozlohám a nedokonalé infrastruktuře procházkou růžovým sadem. Ovšem hory jako Kavkaz či Pamír jistě nabídnou vynikající vyžití hlavně terénním cyklistům při objevování nových cest.

Zámoří

Severní Amerika či Austrálie jsou nejoblíbenější zámořské destinace, zato v Africe či Asii bychom místa, kam by se našinec vydal za dobrodružstvím v sedle kola, spočítali na prstech jedné ruky. Samozřejmě, že několik našich dobrodruhů - Víťa Dostál či Michal s Lucií - projeli na kole celý svět a tak se nevyhýbali ani těmto kontinentům, ale toto téma by mělo spíš pomoci s výběrem dovolené na kole.

Nejlepší zámořskou destinací bude bezesporu severní Amerika, kde je podobně jako v Alpách prakticky dokonalá infrastruktura cest, ubytování různých cenových hladin i servisní síť. Mezi nejzajímavější destinace v USA bezesporu patří teplejší státy jako Kalifornie (kde také vzniklo horské kolo), Utah, Arizona či Colorado. Většina zájezdů cestovních kanceláří bude směřovat právě do těchto zemí, neboť je tam největší koncentrace národních parků a cyklistických tras. Jedním z nejkrásnějších míst pro horská kola vůbec je Britská Kolumbie v Kanadě, kde leží i největší bikepark na světě - Whistler. Neumíme si představit, že by se v dnešní době někdo do Kanady vydal z Evropy po moři, takže opět jasně vede letecká doprava. Do Kanady se na kolo vyplatí vydat spíše v létě, neboť tam panuje krásně teplé počasí a během jednoho dne je možné si zajezdit ve třítisícových horách i smočit zpocené tělo ve vlnách Tichého oceánu. V zimě je tady však opravdu zima, o čemž svědčí i plánovaná zimní olympiáda v roce 2010.

Pro ty cyklisty, kteří nemají zimu rádi, připadá v úvahu jižní polokoule, hlavně pak Jihoafrická republika, Austrálie a Nový Zéland. Nádherná krajina těchto zemí je totiž v době, kdy je u nás zima, v plném proudu léta a tak i zaslíbená cyklistice.

Při plánování cesty do některé ze zámořských zemí je však třeba počítat s daleko větší finanční náročností, pouze cena letenky bude v řádu desítek tisíc korun. Do USA, Kanady či Austrálie je také nutné si vyřídit vstupní víza.

%pagebreak(Jak se tam dostat)%

V předchozím textu jsme nakousli různé typy transportu do zahraničí. Každá z možností přináší jiné výhody, rychlost, finanční náročnost či nezávislost.

Po vlastní ose

Dobrodruzi jistě upřednostní jízdu na vlastním kole, kdy si veškeré důležité věci vezou s sebou v brašnách. Trošku extrémem je způsob, jak to dělá Tom Ritchey. Tomu na cestování po světě na jeho silničním kole stačí jen kartáček na zuby, náhradní prádlo pro případ deště a kreditní karta, která zařídí všechno ostatní od oprav, čistého oblečení i ubytování. Pokud však naše kreditka není tak všemocná, měli bychom si na takovou cestu sbalit aspoň spacák a lehký stan, náhradní oblečení do nepříznivého počasí a nějaký ten náhradní díl pro případ defektu mimo dosah civilizace. Pokud se na cesty vydáme s brašnami na nosiči, měli bychom klást hlavní důraz na co nejpevnější rám, aby se pod tíhou nákladu neodporoučel do věčných lovišť. Mnozí dobrodruzi, kteří na kole podnikají cesty okolo světa, dokonce raději jezdí na ocelových rámech, neboť svařit případnou prasklinu je možné takřka kdekoliv na světě. Kvalitní musí být i nosič a brašny, které by měly našemu majetku poskytnout ochranu proti vlhkosti a dešti, měly by být odolné proti prodření a musí se dát snadno a pohodlně demontovat z nosiče. Veledůležitá je i odolnost plášťů, ráfků a výpletů, neboť nesou mnohem větší tíhu, než třeba na závodním stroji. Nesmíme zapomenout ani na kvalitní sedlo, na nějž musíme být zvyklí. Zanedbání jeho komfortu totiž může nepříznivě ovlivnit zdar celé akce.

Automobilem

Auto nám při cestování přináší hlavně největší nezávislost. O tom, kam se pojede, se mohou pasažéři dohodnout mezi sebou, kdekoli se dá zastavit a většinou je zdolání vzdáleností v rámci kontinentu v řádu maximálně dní. Celá civilizovaná část vyspělého světa je protkána sítí silnic, takže se autem dá dostat prakticky kamkoli. Také náklady na benzín jsou relativně přijatelné, prodražit je mohou pouze dálniční poplatky v zemích jako je Francie či Itálie, kde se platí zhruba 1-2 Kč za kilometr. Drahé je i Švýcarsko, kde je nutné koupit celoroční známku v přepočtu za asi 800 Kč. V sousedním Rakousku většinou stačí desetidenní známka za asi 200 Kč.

Na-štěs-tí je podél dálnic také vždy nějaká cesta první třídy, která se neplatí, ale je třeba počítat s pomalejší jízdou, ovlivněnou průjezdy měst.

Transport kol v autě

Druhů aut je na trhu velký výběr, cyklisté by však při nákupu vozu měli řešit přepravu kol. U osobních vozů pro pět pasažérů přichází v úvahu střešní nosiče, ale ty kvůli velkému odporu vzduchu výrazně zvyšují spotřebu pohonných hmot a také nosnost střechy běžných aut je omezena, což by u pětičlenné výpravy mohlo být těžké dodržet.

Druhou možností je pořízení závěsného držáku na zadní dveře, ale ten unese maximálně tři kola a navíc by kola neměla zakrývat zadní světla auta. Výhodou je skrytí kol za zadní dveře, tudíž není tak velký odpor vzduchu, jako kdyby byla na střeše.

Třetí možností je nosič na tažné zařízení, ovšem u něj je bezpodmínečnou nutností jeho homologace a samostatný panel s kompletním zadním osvětlením a poznávací značkou. Pokud bychom na hranice přijeli s nějakým „samodomo„ nosičem, je velmi pravděpodobné, že by nás do zahraničí nemuseli celníci vůbec pustit. Nebezpečí, které hrozí ostatním vozidlům při uvolnění kol a jejich pádu do vozovky asi netřeba zdůrazňovat. Když nebudou vidět světla, hrozí také nebezpečí, že do nás zezadu může někdo narazit. Poté by nebyla vina na jeho, ale právě na naší straně.

Tažné zařízení však můžeme využít k účelu, ke kterému bylo stvořeno a kola tedy naložit na přívěsný vozík. Zde je však třeba dávat pozor nejen na dobré upevnění kol, ale také na dodržování předepsané rychlosti pro vozidla s vozíkem.

Poslední možností je umístění kola uvnitř vozu. To záleží hlavně na nátuře jeho majitele, zda si dovnitř dá špinavé kolo. K tomu je také při výběru auta potřeba rovnou přihlédnout. Do polského fiátka asi tandem nedostaneme, zato když ze sedmimístného MPV auta vyjmeme sedačky, můžeme dovnitř postavit klidně tři sjezdová kola.

Do kufru běžného osobního vozu bude nutné kolo částečně rozebrat a případně i složit sedačky. Přímo pro cyklisty je také určen model mladoboleslavské škodovky Roomster, jenž v rámci příplatkové výbavy disponuje vnitřními úchyty pro přední vidlici a dovnitř je tak možné nastojato umístit dvě kola.

Autobusem

Spousta cestovních kanceláří pořádá autobusové cyklozájezdy, kdy za autobusem veze speciální přívěs na kola, do něhož se musí vejít minimálně tolik kol, kolik je pasažérů. Taková cestovka se většinou postará o ubytování, stravování i program. Je to tedy ideální způsob pro lidi, kteří se nechtějí o nic sami starat a nechají se odvézt přímo na místo. Výhodou je také to, že na cyklozájezdu se sejde třeba čtyřicet lidí podobného ražení a mohou vzniknout nová přátelství. Nevýhodou však je docela nepohodlné cestování v autobuse, který jede kvůli přívěsu pomaleji a také nezastaví kdykoli, kdy se nám zlíbí.

Vlakem

Cestování vlakem má výbornou tradici hlavně v alpských zemích, kde patří k oblíbeným výletním prostředkům. Vlakové soupravy jsou stejně, jako i u nás, vybaveny plošinami pro kola, a tak je možné s vlakem počítat buď jako s doplňkem cestování, či přímo hlavním přepravním prostředkem. Kolo není třeba rozebírat, stačí si koupit k jízdence i zavazadlový lístek a informovat se, jak to v té které zemi chodí. Někde nám nádražáci kolo naloží sami a zodpovídají za něj po celou dobu jízdy, jinde je přeprava čistě v našich rukách, včetně nakládání a vykládání kol. Většinu informací najdeme na internetových stránkách jednotlivých přepravních společností.

Ceny jízdenek se velmi snadno najdou na internetu i s přesným jízdním řádem. Cestování na větší vzdálenosti je díky možnosti koupit si lůžko a občerstvit se v jídelním voze velmi pohodlné, rychlé a hlavně bezstarostné. Nevýhodou cestování vlakem v zahraničí je však cena, kdy západní vlaky mohou stát dokonce více, než cesta autem. Vše je však vyváženo luxusem. Kapitolou samou o sobě jsou rychlovlaky v západní Evropě. Například francouzský vlak TGV jezdí rychlostí přes 300 km/h a tak je cesta velmi rychlá, pohodlná, na rozdíl od letadla je však pasažér stále v očním kontaktu s přírodou.

Letecky

Největší výhodou letecké přepravy je nesrovnatelná rychlost a přeprava přes oceány. Do letadla si však každý pasažér kvůli vyvážení hmotnosti celého letounu může vzít jen omezený počet zavazadel určité váhy. Například do Kanady můžeme vzít dvě zavazadla, každé o hmotnosti 24 kg a jedno příruční do letadla. Za nadváhu se platí celkem vysoké poplatky. Pokud si s sebou bereme kolo, je třeba z této hmotnosti odečíst právě váhu kola, nářadí, náhradních dílů, treter, oblečení, přilby, případně chráničů a dalšího vybavení.

%pagebreak(Balení kola )%

Při cestě letadlem nestačí přijet na Ruzyni na kole a předat jej do oddělení zavazadel tak, jak je tomu třeba u vlakové přepravy. Do letadla jej přijmou pouze sbalené ve speciálním kufru či krabici. Nejjednodušší způsob je sehnat si v servisu krabici z kartonu, v níž se kola přepravují do obchodů částečně rozložená. Z kola se sundá přední kolo, řídítka, pedály, sedlovka se sedlem a rychloupínák z předního kola. Rám a všechny volně uložené díly se obalí výstelkami, kterých budou mít v servisech spousty, a vše se pojistí stahovacími plastovými pásky. Krabici je vhodné uvnitř ješte podlepit v místech, kde jsou otvory pro ruce, aby se při přenášení karton neroztrhl. Od věci není ani zesílení spodní části krabice další vrstvou kartonu a oblepení textilní kobercovou páskou, která ochrání rohy krabice proti prodření.

Mnohem sofistikovanějším způsobem je pořízení speciálního cyklokufru, který je určen přímo pro přepravu kola. Některé letecké společnosti dokonce takové kufry cestujícím poskytují. Ceny kufrů se pohybují v řádech tisíců korun.

Při cestování letadlem, zvlášť pokud přestupujeme, je třeba počítat s eventualitou, že kolo nestihnou na letišti přeložit do našeho stroje a tak přiletí až dalším spojem. Proto je třeba si vždy do příručního zavazadla sbalit oblečení a další věci na minimálně dva dny, abychom nebyli překvapeni, že se nemáme do čeho obléci. Na-štěs-tí však letecké společnosti zpožděná zavazadla samy doručí přímo na adresu udanou v reklamačním oddělení.

Do příručního zavazadla však naopak nepatří žádné nářadí, které by kontroloři na rentgenu viděli a automaticky zabavili. Takto jsme jednou přišli o sadu imbusů, neboť ji kontroloři považovali za možnou útočnou zbraň. Takže žádné nožíky, příbory ani šroubováky s sebou do letadla nebrat. O to paradoxnější je fakt, že německá Lufthansa podává k jídlu na palubě nerezové příbory s ostrou hranou špičatého nože, které by bez problémů mohly jako útočná zbraň klidně posloužit...

Další věc, kterou si nesmíme do letadla vzít, je plný camelbak. Bomby dnes totiž mohou být i v kapalném skupenství, a tak budeme těžko vysvětlovat, proč si na palubu bereme jonťák.

%pagebreak(Co s sebou)%

Na cesty s kolem do zahraničí je vhodné si zabalit kromě oblečení a vybavení na kolo i nářadí. Bez debaty je nutnost vzít si imbusy, náhradní duše, lepení, montpáky, nýtovačku a mazivo na řetěz, případně i náhradní plášť a některé komponenty. Podle druhu ubytování a stravování, typu přepravy a programu na místě každý sám zhodnotí, co si s sebou vzít a co již je rozmazlený luxus.

Bez pojištění necestuj!

V žádném případě však nesmíme zapomenout na zdravotní pojištění léčebných výloh! Bez něj se nám totiž může dovolená prodražit natolik, že se budeme muset zadlužit na celý život. Ošetření v zahraničí není nijak levnou záležitostí a bez pojištění se také může stát, že by nás nemuseli lékaři vůbec ošetřit. Přitom běžné pojištění stojí v řádu dvaceti korun na den. Druhy pojištění se liší podle nadmořské výšky, kde se budeme pohybovat, či náročnosti sportu. Extrémní sporty s větším rizikem zranění logicky vyžadují mnohem dražší pojistné. Proto je třeba se vždy informovat, co všechno naše pojištění kryje a zda se nedostaneme do problému. Při návštěvě lékaře je nutné počítat i s tím, že musíme mít u sebe určitou hotovost, neboť ošetření může chtít zaplatit na místě v hotovosti. V tom případě si na základě účtenky vyřídíme proplacení nákladů z pojišťovny sami po návratu.

Kromě zdravotního pojištění je víc než vhodné si zařídit i samostatné pojištění úrazu a pojištění odpovědnosti vůči druhým osobám. Pokud se třeba na kole srazíme s jiným cyklistou a vina bude na naší straně, mohl by se poškozený na nás dožadovat náhrady škody. A pokud bude mít kolo třeba za sto tisíc a kvůli nám jej zničí, radši nedomýšlet.

Ať už cestujete kamkoli a jakkoli, užijte si tu svou cyklistickou dovolenou co nejlépe a hlavně ve zdraví. A nezapomeňte si na cestu přibalit Cykloservis!

Text, foto: Dušan Mihalečko

Převzato z časopisu

%pagebreak(Obrazová příloha)%

Alpy

Apské horské silnice nabízí kvalitní trénink. Ne nadarmo se na nich jezdí nejtvrdší závody světa Tour de France a Giro d´Italia.

Francie

Pohled na klikatící se silnici do slavného průsmyku Col du Galibier, jeden z nejnáročnějších výjezdů na Tour de France

Kanáry

Oblíbená destinace jarních tréninkových kempů - Kanárské ostrovy disponuje kromě silniček i spoustu terénních trailů

Korsika

Oblíbené středomořské ostrovy jako Mallorca, Korsika či Elba lákají cyklisty na přenádherné scenérie, horské silničky i terénní cesty

Austrálie

Nenávidíte-li zimu, pak je řešením v zimních měsících vyrazit na jižní polokouli, kde je v tu dobu léto. Cestování k protinožcům se však nepoměrně prodraží

Kanada

Severní Amerika láká cyklisty nejen svou přírodou, ale i dokonalým systémem trailů, cestiček, i freeridových sjezdů

Whistler

V největším bikepark na světě Whistler v Britské Kolumbii (Kanada) se naučí jezdit na kole každý díky propracovanému systému výuky i bezpečným trailům

Brašny na nosič

dobrodruzi, kteří se vydávají za hranice po vlastní ose, si vezou všechno potřebné s sebou. Kolo sice ztěžkne, ale zase se dají zdolat přesuny v horách, kam se třeba auto již nedostane

Brašny - sbaleno "na těžko"

správně zabalit všechno tak, aby se náš celý majetek vešel do brašen, může být uměním, stejně jako ovládání takto ztěžklého kola v těžkém terénu

 Auto

Na autě se dají kola převážet jak na střeše, tak i na pátých dveřích. Pozor na nosnost střechy, u běžných aut unese pouze 50 kg. Zadní nosič by také neměl překrývat zadní světla

Autobus

Cestovní kanceláře vozí kola za autobusem na speciálním přívěsu, kde jsou kola zavěšena za přední kolo a vejde se jich až 50. díky kvalitnímu upevnění nedojde k újmě ani laku, ani komponentů

Zájezd

Na cyklozájezdech s CK velmi často vznikají nová přátelství, neboť se jich většinou účastní podobně zaměření lidé

Letadlo

Při přepravě kola letadlem je potřeba jej pořádně zabalit do krabice či kufru, neboť při nakládání a přepravě by mezi ostatním nákladem mohlo dojít újmy.

Balení kola

Pokud kolo balíme do krabice, je potřeba sejmout přední kolo, pedály i řidítka