Holky jezdí taky

Spousta dívek a žen odložila typicky ženské záliby, aby přijala za svůj nejmilejší koníček kolo. Ženy se velmi často k horskému kolu dostanou díky příteli, jenž kolu propadl, ale je i mnoho příslušnic něžného pohlaví, které kolo odmalička bavilo, a tak se mu věnují i v dospělosti.

V minulosti si však sportovní cyklistky často stěžovaly na nedostatek speciálních kol a vybavení právě pro ženy. Díky reakci výrobců, kteří se tak potřebám žen začali více věnovat, už cyklistika není pouze doménou mužů. V obchodech se čím dál častěji vedle pánských kol objevují i dámské verze s upravenou geometrií a zcela odlišným designem, ke kolu je možné dokoupit sportovní oblečení pro ženy a ani mnohé doplňky již nejsou v unisex provedení. Vybírat skutečně je z čeho.

A tak se naše ženy a často i jejich muži musí místo nedostatku sortimentu potýkat s druhým extrémem - jak vybrat to správné a odpovídající kolo, oblečení či vybavení.

Nedá se říci, že by dámské kolo bylo novodobým výkřikem módy, a každý si jistě pod pojmem dámský rám vybaví Esku s dolů směřující horní rámovou trubkou. Skvělým příkladem vzpřímeného dámského posedu je i vzpomínka na Magdu Vašáryovou v Postřižinách, kterak brázdila po městě s ustřiženou hřívou vlasů na předválečném Periči. My se ale budeme věnovat hlavně horským kolům, která dnes nejvíce hýbou světem....

%pagebreak(Emancipace v kolařině)%

V čem se ale vlastně dnešní dámské kolo od pánského liší? Základní rozdíly je třeba hledat již v anatomii lidského těla. Ačkoliv mají ženy i muži shodně dvě ruce i nohy, jeden trup a hlavu, tělesná konstituce se u obou „druhů" diametrálně liší.

Přestože je každý člověk jiný, v převážné většině platí pro ženy všeobecné charakteristiky, které je odlišují od mužů. Předně mají ve většině delší nohy, širší pánev, užší ramena a kratší ruce s jemnějšími dlaněmi a kratšími prsty. Dále jsou ženy celkově lehčí a od přírody disponují menší silou než muži. A nesmíme zapomenout ani na zcela odlišně tvarované sedací plochy. Z toho lze velmi snadno vyčíst, které části kola bude třeba specifikám ženského těla upravit.

Jedním z prvních propagátorů ženské cyklistiky byla americká firma Trek. Ta dokonce provedla výzkum posedu na stovkách cyklistek, kdy vyšlo najevo, že ženy kvůli odlišné konstituci pánevní oblasti musí na běžném pánském kole pro dosažení téhož výkonu jako muži vyvinout až o čtvrtinu větší sílu.

Z měření dále vyplynulo, že by se ženám mělo lépe šlapat pod sebe než před sebe, a tak by jim měl ve většině vyhovovat kratší vzpřímenější posed. Z toho důvodu se na přelomu tisíciletí na trhu objevila první kola s přídomkem WSD, tedy Women Specific Design. Dnes již koncern Trek ve své domovině ovládá více než polovinu trhu dámských kol a u nás lze od této značky vybírat mezi dvanácti silničními, sedmi horskými, dvěma celoodpruženými, třemi fitness a čtyřmi krosovými modely v cenovém rozsahu od 8 do 170 tisíc korun. My se vzhledem k zaměření našeho časopisu dále budeme věnovat hlavně horským kolům.

Tento článek vznikl ve spolupráci s našimi testerkami Lukou, Petrou a Květou, které ke všeobecným informacím přispěly vlastními zkušenostmi s nákupem a používáním vybavení pro ženy.

Severočeška Luka měří 170 cm a nyní bydlí v Praze. Jezdí klasické cross country na pánském rámu Author Vision, neboť dámské verze ve vyšších sadách v roce 2004 ještě na trhu nebyly. Ročně najede tak 3-5 tisíc km jak na silnici, tak i v terénu a účastní se bikemaratonů. Její stránky www.lukabike.com prozradí více.

Květa pochází z Orlických hor, měří 165 cm a právě si pořídila celoodpružený stroj Specialized Epic Comp WMN, který je stavěn na rychlou jízdu v terénu. Ročně najede 4-6 tisíc km, ale závodů se neúčastní. Zato si však, jak sama říká, „jen tak pro radost„ obden vylétne na 25 km vzdálený kopec Šerlich a přes hřebeny se vrátí dolů do údolí.

Petra je zástupkyní podkrkonošského enduro smýšlení, měří 167 cm a jezdí na kole Mrazek se speciální dámskou geometrií, vyrobenou na míru s velmi krátkou zadní stavbou. Na „mrázkovi„ brázdí nejen české kopce, ale i alpské bikeparky. Počet ujetých kilometrů ročně neměří, neboť na kole nemá computer, a navíc občas využívá služeb lanovky.

%pagebreak(Odlišnosti v konstrukci kol pro dámy)%

Rám

Dámské kolo se tedy - když opomineme design, jenž hraje u velké většiny žen hlavní roli - od pánského liší především v rámu. Hlavním cílem je přiblížení řídítek k sedlu a dosažení kvalitní ovladatelnosti stroje. Vytvoří se tak méně agresivní a pohodlnější posed, a přitom se nesníží výkonnost.

Tajemství dámských geometrií tak většinou spočívá ve zkrácení horní rámové trubky a řetězové vzpěry zadní stavby, v lehkém položení hlavového úhlu a zároveň i vzpřímení úhlu sedlového. S mírou úpravy se každá firma vypořádává po svém.

Při koupi kola je nejdůležitější to, jak rám a celý komplet cyklistce padne. Každá žena je jiná, a tak některé mohou klidně jezdit i na pánském rámu. Rozhodně totiž není pravdou, že by všechny ženy měly delší nohy a kratší tělo než stejně vysoký muž. Ve větších velikostech se také již dámská kola nedělají, neboť u vysokých rámů nejsou rozdíly mezi ženskou a mužskou konstitucí tak velké jako u lidí malého vzrůstu.

Ovšem je třeba brát v potaz, že rám terénního kola by měl být raději nižší. Pokud bikerka ve sjezdu ztratí odvahu a jednou nohou se „přidržuje„ země, je velmi pravděpodobné, že si o horní rámovku nabije rozkrok. Když už ví, že sjezd nedá, je lepší vyskočit oběma nohama přes rám na stranu. K tomu pak dopomůže právě rám s velkým slopingem.

Vidlice

Druhou nejvýznamnější částí kola po rámu je vidlice, na dnešních horských kolech převážně odpružená. Zde je vhodné, aby bylo kolo vybaveno vid-li-cí s měkčí pružinou, nebo rovnou vzduchem. U malých velikostí se však předpokládá, že budou sloužit lehčím cyklistkám a vzduchovka by nemusela na jejich „muší váhu„ reagovat. Proto je potřeba vyzkoušet citlivost hned v obchodě a případně rovnou sáhnout po kvalitnější vidlici, která by disponovala negativní komorou. Ta má kladný vliv na citlivost vidlice, neboť působí proti pozitivní komoře a pomáhá vidlici snáze stlačit. U základních modelů kol je dokonce možné se setkat i s elastomerovým odpružením, které v chladu prakticky nepruží, zvlášť pod „nic nevážící" dívkou.

Při koupi kola či samostatné vidlice je také nutné zhodnotit, jak velký zdvih bikerka využije. Například naše testerka Luka si visiona skládala a při koupi vidlice řešila, zda pro ni zdvih 100 mm nebude příliš velký. Stejně jako i většina bikerek si říkala: „Na to moje ježdění mi 85 mm stačí...„ Jak sama přiznává, nákup pružinové vidlice střední třídy s takovým zdvihem byl omyl. Mnohem lepší je, když zdvih trochu přebývá, než když se ho nedostává. Poté, co se Luce podařilo několikrát vidlici naladěnou kvůli její váze 55 kg na co nejjemnější chod, dostat na doraz, rozhodla se zvýšit zdvih na 115 milimetrů.

Vyšší zdvih vidlice, která pracuje hned od začátku, neumožní tak rychle dojít na dno, a bikerka si tak může vychutnat mnohem hlubší odpružení. Krom toho se jí podařilo lehce zvednout předek kola a tím zklidnit jeho jízdní projev.

Sedlo

Komponentem, který je pro bezproblémové soužití bikerky s kolem kritický, je sedlo. Spousta děvčat si stěžuje, že jsou po každé vyjížďce odřené a bolí je sedací partie. Na vině je rozhodně spíš špatné vybavení než přecitlivělá pokožka.

Proto je sedlo v kombinaci s kvalitní vložkou v kraťasech tím nejdůležitějším, co na kole má opravdu smysl, aby bylo přizpůsobeno ženám. Stejně jako si žena horko těžko představí, jak se chlap poskládá na sedlo, aniž by si „nádobíčko„ přisedl, tak si pánové málokdy uvědomují, že ženy si na nejchoulostivější části těla přímo sedí. Samozřejmě, že primárně sedí na sedacích kostech, ale přece jen jsou vnější pohlavní orgány v kontaktu s vložkou a potažmo se sedlem neustále. Nemluvě o změnách polohy na sedle při delších vyjížďkách. Následné odřeniny nejsou nic příjemného.

Proto hledání vhodného sedla a vložky kraťasů zabere hodně času a dá se říci i dost asketických chvil prožitých po testovacích jízdách. Výrobci dámských sedel většinou dávají důraz na kratší délku a širší zadní část. Pozor je třeba dát v bočních partiích, kde se o sedlo při šlapání třou stehna. Sklon sedla bude individuální záležitostí, někomu víc vyhovuje posed úplně vzadu na sedacích kostech, jinému posed víc na špičce. Díky polohovatelnému zámku sedlovky by neměl být problém si správný sklon najít.

Měkké sedlo se hodí tak na cesty na nákup, několikahodinové sezení na bohatém polstrování je holý masochismus. Měkkoučká peřina se rychle prosedí a místo odměkčení spíš sedacím partiím překáží. Naproti tomu tvrdší sedlo je sice zpočátku nepohodlné, ale sedací partie se časem „osedí" a pak už bikerka ani nevnímá, jestli sedí pět či devět hodin. Vhodné je, aby sedlo mělo středovou část vyměkčenou gelem, či anatomicky upravenou. Rozhodně je nutné se vyvarovat kombinaci úzkých džínsů a delších vyjížděk. Známe případ, kdy dovolená v sedle v džínách vedla k trvalému poškození pohlavních orgánů, což za investici do odpovídajícího vybavení rozhodně nestálo.

Naše tři slečny se svorně v otázce sedla shodly na modelu Specialized BG Ariel, kterému sekundují ještě například sedla Pell's Lady, Fi'zi:k Vitesse a některá další.

Gripy

Druhým kontaktním bodem jezdce s kolem jsou gripy. Jejich kvalitní úchop je velmi důležitý pro dokonalé ovládání kola. Čím tlustší jsou, tím hůře, zvlášť pro menší ženy, které mají většinou i drobné dlaně. Pocit, že prsty špatně dosáhnou na brzdu a často přítomná bolest mezi palcem a ukazováčkem jsou znakem příliš silného průměru gripu. V tu chvíli je bez debat nutná výměna za tenčí gripy, které sice méně tlumí vibrace, ale bolesti zmizí. Pro pohlcení vibrací dobře poslouží kvalitní rukavice s gelovými polštářky.

Řídítka

Kvůli užším ramenům ženám vyhovují spíše kratší řídítka. Vlaštovky budou pohodlnější, k rovným řídítkům je zase lepší pro větší variabilitu posedu namontovat rohy, ale i zde je potřeba, aby nebyly extrémně tlusté. To je však čistě individuální záležitost.

Ženy určitě mohou sáhnout i po karbonových řídítkách, která by měla pomoci se snížením vibrací přenášených především do prstů. Rozdíl mezi širším oversize průměrem 31,8 mm a tradičnějším 28,6 mm je v tuhosti celku. Širší průměr by měl poskytnout nižší tlumení vibrací a o něco vyšší tuhost. U subtilních žen však není třeba tento aspekt tolik řešit.

Představec

Na dámských kolech se používají kratší představce mezi 5-8 cm délky, aby se řídítka přiblížila k sedlu a zároveň také často mají větší úhel zvednutí. Kolo je díky kratšímu představci i přes položenější úhel hlavy živější a lépe točí zatáčky. Kolo se tak velmi lehce ovládá. Dlouhý představec je pro dívky spíše utrpením.

Pláště

Luka se v obchodech několikrát setkala s báchorkou, že průměr pláště 2,1" je pro ženskou příliš velký a že i 1,95" je dost. Není to pravda, pro ženy by měla být prioritní hlavně dobrá trakce pláště, protože se předpokládá, že díky své tělesné konstituci budou mít větší problém kolo ukočírovat v kritických situacích. Větší průměr pláště také přispěje k lepšímu pohlcování nerovností, a tudíž jízdnímu komfortu.

Některé firmy také dámská kola osazují pneumatikami s kordem odolnějším proti proražení. Důvod je jasný - pro cyklistku je prioritní co největší ochrana proti defektu.

I když zručné ženy běžně montpákami či dokonce rukama pneumatiku bez problémů sundají, občas se sejde plášť s ráfkem, které drží velmi silně pohromadě, a kdy i chlap zlomí montpáky, jak si s ním má pak poradit něžná dívka... Rozhodně se tedy vyplatí při koupi nového pláště místo drátové verze sáhnout po modelu s kevlarovou patkou.

Na trhu je dnes prakticky nepřeberné množství modelů. Luka například zpočátku jezdila Schwalbe RacingRalph, který se sice rychleji sjíždí, ale třeba na silnici krásně odvaluje. V terénu se jí však několikrát stalo, že na šikmém kamenitém podkladu podklouzl či ustřelil, a proto pohodlí na silnici vyměnila za 100% spolehlivost v terénu a sáhla po univerzálnějším plášti Kenda Karma.

Květa dává přednost rychlým plášťům Hutchinson Python Air Light či nyní na epicu namontovaným Specialized Fast Trak. Petra má na mrazkovi Maxxis Larsen a Ignitor v šířce 2,1", ale pro drsnější ježdění přezouvá na Maxxis Minion DH v šíři 2,35". Při častější výměně plášťů je podle ní kevlarová patka skutečně k nezaplacení.

Brzdy

Z důvodu drobnějších rukou s kratšími prsty jsou veledůležitým komponentem brzdové páky. V každém případě, pokud se jedná o univerzální páky, třeba u hydraulických kotoučovek, je nutné, aby disponovaly možností nastavení vzdálenosti páky od gripu. Když je páka příliš daleko, po delším, „probržděném„ sjezdu ztrácí ženy kontrolu nad pákami.

Všechny tři bikerky přešly z V-brzd na hydraulické kotoučovky, Luka má Shimano Deore, zatímco Petra přešla ze Shimano LX na Avid Juicy Seven s 200 mm kotouči. Květu brzdí nižší Juicy Five na klasice 160 mm. O ráfkových V-brzdách se svorně vyjadřují tak, že sice brzdily dobře, díky snadnému ladění síly napružení bylo možné nastavit velmi lehký chod pro jeden prst, ale ten se ztratil po každé vyjížďce v mokru či bahnu. Když navíc ráfky zmrzly, véčka ztratila veškerou svou schopnost kolo zbrzdit.

Všem třem tak bylo v určité chvíli jejich bikerského vývoje jasno o přechodu na hydrauliku. Holky se svorně shodují, že citlivost dávkování, minimální síla potřebná k brždění a spolehlivost i když zrovna nesvítí slunce jsou nesrovnatelně lepší. Pro ženu je také důležité, aby se brzdy při delším brždění tolik nepřehřívaly a z jejich pák nebolely ruce.

Kliky

Výrobci kol na dámské modely většinou rovnou montují kratší kliky. Nejmenší velikosti mají klidně i 170 mm dlouhé kliky, větší 172,5 mm a teprve největší používají pro muže běžnou délku 175 mm. Luka a Květa používají nášlapné pedály SPD, Petra vozí platformy a většinou i chrániče kolen a holení. Tím se dostáváme k druhé, neméně důležité části - oblečení.

%pagebreak(Jak se na kolo správně vybavit)%

Dámské dresy

Užší střih, vypasované boky, ukončení kousek pod pasem, kratší rukávy, krátký zip, úzký stojáček a v neposlední řadě přihlouplý design à la rozkvetlé májové odpoledne. To je pohled Luky na dámské dresy. U krku škrtí, vzadu se shrnují, a protože dámské kraťasy se kvůli snadnému sundání na toaletě vyrábí beze šlí, tak bohužel táhne na záda, což je na nastydnutí ledvin jako dělané. Proto je při výběru oblečení důležité se zaměřit na lem spodní části, který by neměl dovolit shrnování. Ideální je gumový či silikonový pruh, jaký se používá i na protiskluzové plošky na rukavicích.

Dále je pro sportovně zaměřenou bikerku důležité v nabídce hledat volnější dresy končící na bocích, které by ideálně kryly záda. Zároveň musí dres kopírovat ženské křivky, tudíž se rozšiřovat na bocích. Zip to chce delší, nejlépe tříčtvrteční. Když je nejhůř, dá se sáhnout i po pánském dresu. Ty jsou volnější, nikde neškrtí a málokdy se stane, že by nebylo na výběr z vícera designů, či že by nebyl k dispozici kvalitní materiál. I zde ale platí, že by spodní lem dresu měl být volný. Navíc většina cyklistek chce na kole i dobře vypadat, takže by dres neměl připomínat pytel. V pase by tedy měl být užší.

Květa s Petrou nedají dopustit na delší volné dresy určené pro enduro, které tolik neakceptují ženské křivky a v případě Petry se pod ně vejde i krunýř. Ty se také dají sehnat v dámských provedeních a designy nejsou tak „přejemnělé".

Kalhoty

Dámské provedení u vložky má obrovský smysl. Kvalitní dražší vložka je pohlazením oproti levným provedením, vyrobeným často pouze z jedné vrstvy jakéhosi molitanu, všitého do kalhot silonovým vlascem. Ten se o zábavu na vyjížďce opravdu dovede postarat. Při nákupu je třeba si být vědoma faktu, že ne vždy produkt určený pro ženy musí být pro ženu skutečně tím pravým.

Speciální vložka je na rozdíl od pánské tvarována tak, aby ženám nevadila při šlapání na vnitřní straně stehen. Tam se totiž ženám od přírody ukládá tuk, který by pak mohl spolu s tlustší vložkou překážet.

Dámské kraťasy většinou nemívají šle a v kombinaci s vyhrnujícími se běžnými dámskými dresy jsou vyloženě vhodné pouze pro bikerky, které jejich přítel považuje za módní doplněk pro producírování se na kolonádě, ale do terénu je moc nepouští. Bikerka, která to však s kolem myslí vážně, by si měla při nákupu vyzkoušet, jak jí oblečení padne právě na kole. Proto se při zkoušení vyplatí si vylézt na kolo a simulovat všechny pozice při jízdě.

Pokud seženeme kalhoty se šlemi, je třeba vyzkoušet, aby nebyly příliš dlouhé. To by se mohly hrnout dolů ke kolenům, což může ve sjezdu způsobit dost nepříjemné zachycení kraťasů v rozkroku za sedlo.

Dámské provedení kraťasů má z 99 % kratší nohavičku, aby vynikla krása ženských stehen a opálené pruhy nevadily kratším sukním. Ostatním bikerům se tak naskytne příjemný pohled na krásu bikerčiných nohou, problém však nastane při oblékání návleků na kolena. Návleky buď budou na koleni a k nohavici bude zhruba 10 cm holé kůže. Pokud se posune výš, aby se lemy dotýkaly, pak návlek skončí přesně v kolenní jamce.

Květa a Petra spíš vozí volnější kraťasy s vnitřními elastickými nohavičkami s antibakteriální vložkou. Jednak vypadají civilněji třeba v cukrárně a jednak je pro tyto holky praktické, že kalhoty mají kapsičky. Petra vozí kraťasy spíše z hrubšího materiálu, aby ji chránily při pádu proti sedření. Je vhodné, aby se nohavičky daly oddělit a prát samostatně. Také je potřeba, aby se materiál vnějších kalhot při šlapání nelepil ke stehnům.

Rukavice

U krátkých rukaviček je celkem velký výběr. Dlaňová část by měla být doplněna gelovou výstelkou, vhodné je i zesílení na konci dlaně pod hlavními kloubky prstů. Příjemná je froté tkanina na horní části palce pro otírání potu a zapínání na suchý zip. Horní část rukavice většinou tvoří jemná síťovina, která umožní slušné odvětrávání rukou.

Horší je to s dlouhoprstými rukavičkami. Každá ruka má jinak dlouhé prsty, a tak je třeba chvilku zkoušet, než se najdou ty nejlépe padnoucí rukavice. Švy na koncích prstů by měly co nejméně tlačit. Spodní strana by měla být lehce odvětraná a na koncích prstů jsou výborným pomocníkem plošky ze silikonu, které zabraňují vyklouznutí brzdových pák. Svrchní část kloubků prstů může být chráněna zdvojeným materiálem proti odření při kontaktu s terénem, stromy a podobně. Ostatní prvky jsou totožné s krátkými rukavičkami.

Tretry

U treter pro nášlapné pedály opět platí: co ti sedne, to je ideální. Rozhodně je nutné je pořádně vyzkoušet, aby nebyly volné okolo prstů. Materiál se podle provedení může používáním ještě vytáhnout, takže prsty ve špičce získají spoustu volného prostoru, což hrozí křečemi do prstů.

Boty by však neměly ani nikde tlačit. Na trhu jsou turistické boty s tkaničkami, sportovní provedení se zapíná pásky se suchým zipem a závodní tretry mívají ještě stahovací přezku. Podrážka může být podle provedení měkčí pro turistiku až po velmi tvrdou karbonovou skořepinu pro závodění. Ta pak zprostředkuje ideální přenos síly jezdkyně na pedály, ale vyžaduje použití kvalitní vnitřní vložky. Některé značky, například Specialized, dokonce ke svým tretrám nabízí několik variant vložek podle typu chodidla.

Na tretrách se rozhodně nevyplatí šetřit. Při jízdě se v nich stráví spousta času a špatně vybraného modelu, který se navíc ještě používáním může roztáhnout, se budeme špatně zbavovat.

Design je u většiny dámských treter velmi zdařilý, ovšem pro seriózní ježdění je lepší se vyvarovat kombinace semiše s vyšíváním ve tvaru kytiček či velkého odvětrání, které není příliš praktické v zimě či bahně.

Na nákupech

V obchodě při nakupování se osamocená žena občas může setkat s chladnějším přijetím. Dívky nám svorně potvrdily, že se občas cítí jako „zbloudilý doplněk k bikerovi„, kterému se někteří prodavači snaží podstrčit buď věci, které vůbec nechtějí, nebo jim vymlouvají věc, pro kterou si přišly. Někteří experti se dokonce tváří tak nepříjemně a „drsně", že člověk raději zanechá veškerých úmyslů utrácet.

A tak není divu, že má každá z holek ve své lokalitě nějaký ten oblíbený obchod, kde většinou prodávají i ženy. Pokud totiž oblečení prodává žena, je to pro cyklistku mnohem příjemnější, než kdyby jí při výběru asistoval muž. A pokud jsou navíc prodavači náruživí cyklisté, dokáží poradit z vlastní zkušenosti a nesnaží se prodat za každou cenu to nejdražší či poslední ležák, má cyklistka vyhráno.

%pagebreak(Obrazová příloha)%

Na sondě Pioneer, která putuje vesmírem k vesmírným civilizacím, jsou vyobrazeni obyvatelé planety Země spolu s jednoduchým vysvětlením cesty k nám. Na této plaketě je krásně vidět anatomický rozdíl mezi mužem a ženou.

Luka je bikový fanatik, jenž se rád vrhá do maratonského vření a posouvá své hranice výdrže na kole. Jezdí na kole Author Vision s přední odpruženou vidlicí Marzocchi MX Comp.

Květa se vyžívá v dlouhých terénních výletech po Orlických horách. Letos je bude brázdit v sedle svého nového Epica Comp Wmn.

Petra sice nedrtí kilometry, ale zase se nebojí to pustit rychle z kopce v drsnějším terénu, kde se občas i proletí vzduchem. K výšinám ji vynáší Mrazek s vidlicí Magura Menja.

Na kole Author Instinct ASL se dá dobře ukázat rozdíl mezi dámským a pánským kolem. Rám je kratší s větším slopingem, vidlice má měkčí pružinu a pro ženy je přizpůsobeno i měkčí sedlo a gripy, zvýšený představec a kratší kliky.

Dámské sportovní sedlo by mělo být širší a kratší než pánské. Takováto „bakule" je však vhodná spíš na nákup než na delší jízdu.

Specialized se věnuje vývoji komponentů Body Geometry, které ctí specifika lidské anatomie. Speciální dámské sedlo Ariel tak ženské sedince vyloženě „sedne".

Ne každá žena chce vypadat jako bonbónek a být oblečena v růžové. Mezi oblíbené barvy patří spíš bledě modrá, bílá či zcela neutrální barvy jako rudá a černá.

Česká firma Axon vyrábí zdařilé oblečení, kdy si bikerky mohou kromě krátkých letních oblečků pořídit i zcela promyšlené sportovní dresy či tříčtvrteční kalhoty do chladnějšího jarního počasí.

Od věci není ani použití speciálního spodního prádla, zde od firmy Nalini.

Při výběru oblečení není od věci si rovnou v obchodě vyzkoušet, jak dres a kraťasy padnou ve všech jezdeckých pozicích.

Myslíte, že ženu ohromí přehazka XTR nebo crossmaxy? Kdepak, design, barvičky a malůvky, to je to, co ji zaujme nejdřív.

ZDE si můžete stáhnout (2,5 MB PDF sbalen do formátu ZIP) galerii dámských MTB, která byla původně připojena k originálnímu článku v časopise

Zde si můžete prohlédnout kompletní galerii fotografií k tomuto článku.

Text a foto: Dušan Mihalečko a Lucie Urešová

Převzato z časopisu