Kdo je mistr tenkých gum?

Ihned po projetí letošním pařížským cílem byl Armstrong mnohde označován za absolutně nejlepšího cyklistu všech dob, neboť nikdo jiný Tour šestkrát vyhrát nedokázal. Do letošního roku se Armstrong dělil o maximální počet vítěztví (pět) se čtyřmi dalšími velikány silničních závodů "tenkých gum". S Jacquesem Anquetilem, Bernardem Hinaultem, Eddy Merckxem a Miguelem Indurainem. Ti všichni nejen vyhráli pětkrát Tour de France, ale ještě navíc, na rozdíl od Armstronga, mají na svém kontě i jiná cenná vítězství z velkých závodů. Dá se tedy prohlásit člověk, který se převážně soustředí na jediný závod v roce, kdy mu absolutně podřizuje svou veškerou přípravu, jako nejlepší z nejlepších? Kdy se po celý rok, mimo skutečně minimálního množství přípravných závodů před Tour a po ní exhibičních tažení světem, soustředí skutečně na jediný závod? Lance Armstrong nikdy například nestartoval, na rozdíl od svých historických rivalů, na Giro d'Italia. Zatím se nepokusil o rekord rekordů - v hodinovce. V doslova šílené hodině jízdy, kdy cyklista pozná utrpení možná větší než v nejvyšších alpských stoupáních. Kdy bojuje sám se sebou a drahocennými metry, o které chce porazit svého předchůdce.

Porovnejme tedy těchto pět mužů, kteří se zapsali do historických tabulek světové cyklistiky ne zlatým, ale platinovým písmem. Porovnejme je na základě výsledků těch největších akcí. Někdo možná namítne, že výkony během více jak 40 let (Anguetil vyhrál svou první Tour de France v roce 1957) nelze porovnávat. Stačí se podívat na průměrné rychlosti v závodech. Ale my nechceme porovnávat výkony na základě rychlostí nebo jiných parametrů. Chceme porovnávat pouze výsledky. Každému je přece jasné, že podmínky v jednotlivých dobách, u jednotlivých generací cyklistů byly pro závodníky stejné. Všichni je měli ve své době srovnatelné. Před čtyřiceti lety asi stejně špatné silnice, na rozdíl od dnešních kvalitních. Stejné vybavení, stejná kola, nebo alespoň hodně podobná, ale přesto na svou dobu špičková. Stejně ambiciózní soupeři. Jestliže se Armstrong při Tour doslova "řezal" o každou sekundu s Ullrichem, tak stejně úporně bojoval Merckx s Ocaňou nebo Hinault s Zoetemelkem. Pokud dnešní profesionálové mají na hrudi snímač tepů, tak se generaci Eddyho Merckxe mohlo o něčem takovém jen zdát. Snímače tepové frekvence neměl nikdo. Ti tehdy maximálně zašli do laboratoře na vyšetření, které by se dnešním odborníkům mohlo zdát jako primitivní.

A jak už to v dnešní době bývá, s výsledky mávají peníze. Když jsme loni dělali s Eddy Merckxem rozhovor, tak řekl zcela jasně: "Když jsem si chtěl vydělat hodně peněz, musel jsem v sezoně objet všechny velké závody". A na nich samozřejmě vyhrával. Kolik peněz vyhrál za svou bohatou kariéru, ví asi jen on a jeho účetní, ale kdyby věděl, kolik "to hodí" dnes Armstrongovi za Tour, za exhibice a od sponzorů v jediném roce, asi by se mu nedýchalo nejlépe. A proč by se tedy Armstrong kroutil někde v italských kopcích při Giru, když má vyděláno z jediného etapáku? Takže více než nesrovnatelné podmínky generací cyklistů, kvalita galusek a řadících pák nám srovnání deformují spíše ty "prachy". Ty udělaly z výsledků byznys. Nechme ale peníze penězma a ponořme se do výsledků. Především o výsledcích a jménech se bude někdy v daleké budoucnosti mluvit. Konta zůstanou uzavřená.

Jacques Anguetil (Francie)
Vynikající časovkář, přezdívaný Mistr Chrono. Již nežije.
Na Tour de France startoval osmkrát. Zvítězil pětkrát v letech 1957, 1961, 1962, 1963, 1964. V roce 1959 přidal ještě 3. místo. Na svém kontě má 16 vítězných etap.
Giro d'Italia vyhrál dvakrát v letech 1960 a 1964. Jednou tedy zvítězil v obou největších světových závodech v jednom roce. V roce 1956 překonal světový rekord v hodinovce výkonem 46,159 km. Na mistrovství světa byl jednou druhý, v roce 1966.

Eddy Merckx (Belgie)
V kariéře má na kontě více jak 500 vítězství. Přezdívalo se mu Kanibal. Uměl zajet všechno.
Na Tour de France startoval sedmkrát. Vyhrál pětkrát celkově (1969, 1970, 1971, 1972 a 1974) a 34 etap (v roce 1970 a 1974 vyhrál 8 etap). V roce 1975 skončil na druhém místě. Z celé naší pětice má tedy nejvíce etapových vítězství. Giro d'Italia vyhrál také pětkrát (1968, 1970, 1972, 1973 a 1974). Oba největší závody vyhrál v jednom roce třikrát. V roce 1972, v přetěžké sezoně, k vítězství na Giro a Tour přidal ještě světový rekord v hodinovce výkonem 49,432 km. Jen málo mu chybělo k tomu, aby překonal jako první na světě hranici 50 km. Byl vyhlášen nejlepším cyklistou století. V letech 1967, 1971 a 1974 se stal Mistrem světa v silničním závodě.

Bernard Hinault (Francie)
Na Tour de France 8 startů, z toho také 5 vítězství v letech 1978, 1979, 1981, 1982, 1985. Druhý skončil v letech 1984, 1986. Na Tour vyhrál 28 etap, za Merxem v počtu vyhraných etap druhý. Giro d'Italia vyhrál třikrát v letech 1980, 1982 a 1985. Na kontě má ve dvou letech vítězství na Tour a Giru v jednom roce. V roce 1980 se stal mistrem světa a v roce 1981 skončil třetí.

Miguel Indurain (Španělsko)
Z celé pětice má nejvíce startů na Tour - dvanáct. Vyhrál ji pětkrát v letech 1991, 1992, 1993, 1994 a 1995. Jako první pětkrát za sebou. Vyhrál na ní 12 etap. Na Giro d'Italia zvítězil dvakrát v letech 1992 a 1993. V roce 1994 překonal světový rekord v hodinovce výkonem 53,040 km. V roce 1996 se v Atlantě stal olympijským vítězem v časovce. Mistrem světa nikdy nebyl, ale v letech 1993 a 1995 byl druhý. V roce 1991 třetí.

Lance Armstrong (USA)
Na Tour de France 10 startů. Vyhrál šestkrát za sebou v letech 1999 až 2004. Zvítězil ve 23 etapách. V roce 1993 byl mistrem světa.

Porovnání rychlostí ve vítězných ročnících jednotlivých závodníků