Minula doba kostitřasu - o pohodlí na kole

Důležitá maličkost
Mezi řídítky a rukou se nachází pro pohodlí významná mezivrstva - omotávka. Bývá často podceňována, ale i ona se velkou měrou podílí na dobrém pocitu jezdce. V nabídce je více druhů. Začněme od koženkových, které jsou sice dobře omyvatelné a dostupné, ale po instalaci vytvoří na řídítkách tvrdou netlumící vrstvu, jejíž vliv na pohodlí je diskutabilní. Podstatně pohodlnější jsou "korkové" modely - dobře pohlcují rázy a zejména nepříjemné drobné vibrace, ale zároveň i odvádějí pot z rukou. Tím přispívají nejen ke komfortu držení, ale i k jeho větší jistotě. Novým a po našich zkušenostech také velmi přínosným řešením je kombinace tohoto typu omotávek s tenkým gelovým proužkem po celé jejich délce. Na jistotě úchopu se nic nemění, ovšem pohodlí je opravdu na vysoké úrovni, ruce jsou jak v bavlnce.

Větší investice
Základem pro pohodlí horních končetin není jen eliminace vibrací, ale v základu už i tvarování a šířka řídítek vyhovující našim potřebám. Je dobré si uvědomit, že na trhu jsou k dostání různá tvarování spodní i horní části oblouků pro lepší ergonomii úchopu. Nelze ale říci, že ten či onen tvar je jediný dobrý, každý jsme originál. Zkuste před výběrem kola kamarádů, nedejte jen na jejich doporučení. Jednomu dělají lépe kulatá řídítka, druhému lomená, další nedá dopustit na ploché provedení horní části. Tomu ale přesto nelze odepřít podstatně větší prostor pro rozložení tlaku dlaně, u některých modelů je navíc doplněno i tvarováním přední části pro prsty.

Nečekané pole
S nástupem přímého spojení představce s řídítky systémem ahead byla všemi vítána větší pevnost tohoto spoje. Ta však v mnoha případech znamená snížení komfortu. To může ještě zvýraznit použití oversize průměru. Touha po tuhosti nemusí mít jen příjemné stránky. Pokud máte stále pocit, že byste si trochu komfortu navíc zasloužili, můžete sáhnout po karbonových nebo i titanových představcích. Jejich přínos je znát, ovšem pozor na cenu, často byste místo nich vyměnili celý rám.

Nebojme se šířky
Na nerovnost silnice jako první reagují pláště. Při pohledu na stav některých našich vozovek se jako nejlepší volba mohou jevit pláště horské. Ale dost sarkasmu. Ještě nedávno se všichni slepě proháněli po asfaltu na pláštích širokých 18 mm. Trvalo dlouho a ještě se ani zcela nepovedlo přesvědčit cyklisty, že rozdíl ve valivém odporu "osmnáctky" a "třiadvacítky" je opravdu tak minimální, že nemá smysl jej řešit. Tím spíš vezmeme-li v úvahu daleko jistější kontakt širšího pláště s vozovkou v zatáčkách a rozhodně také pohodlí dané lepšími tlumícími vlastnostmi. Ovšem pozor - vyplatí se nekupovat nový neznámý plášť jen podle číselného označení. Znáte to asi sami. Nasadíte dva pláště stejného rozměru a různých značek a zjistíte, že jeden vypadá mnohem užší než druhý. Plášť může nést číslovku 25, ale jeho profil může být přesto úzký. Pokud je pak i nižší, přílišné zlepšení vás nečeká.
Ovšem pojďme ještě dále - proč se bránit rozměru 25 nebo 28 mm? Vždyť nepatříte-li mezi úzký okruh ambiciózních závodníků, je zcela zbytečné se bránit nepatrnému navýšení jízdního odporu. Opět přibude trochu jistoty, ale hlavně mnohem více pohodlí. Vsadíme se s vámi, že mnohý odpůrce širokých plášťů by jejich jím označovanou těžkopádnou jízdu ani nepoznal. A co víc - ani mezi silničními profesionály není tento rozměr nijak neznámý, tyto pláště se čas od času objeví i zde, třeba při etapách na rozbitém povrchu nebo na kostkových klasikách. Není se asi třeba ptát proč. Pozor na jediné možné omezení dané průchodností zadní i přední vidlice.

Zadní linie
První, co většinu cyklistů při malém pohodlí při jízdě napadne, je pohodlné sedlo. Na jeho tvaru, zpracování a zejména polstrování může do jisté míry záviset i zdraví jezdce. Základem a zároveň nosným segmentem jsou ližiny.
Jsou vyráběny ze čtyř základních materiálů. Nejlevnějším a zároveň nejpoužívanějším jsou ocelové trubičky. Ty jsou hlavně ekonomickou volbou a o pohodlí se při jejich použití stará ponejvíce jejich tvarování. Kvalitnější, ale zároveň dražší variantou je v posloupnosti podle ceny použití ližin vanadiových, titanových nebo karbonových. Nabízejí jednak vyšší komfort, pružnost a současně snižují i váhu sedla. Vzpěry mohou být do skeletu vloženy prostým zapasováním do otvorů, nebo je tento spoj doplněn o mezivrstvu gumy či jiného pružného materiálu, tedy o tzv. elastomer. Je to vlastně stejná cesta, jako když jste v dřevních dobách kola viděli pod sedlem obří pružiny. I to znamená další stop pro vibrace přenášené od terénu směrem k jezdci.
Skelet může být tvořen velkou řadou způsobů - od celistvého tuhého celku pracujícího pouze s pružností ližin až po dělený nebo vybavený různě anatomicky tvarovanými otvory pro rovnoměrné a cílené rozložení tlaku na exponovanou část pozadí. Nepříliš zmiňovaný je přínos otvorů při odvětrání - i to se promítá do pohodlí jízdy. Některá řešení otvorů ve skeletu bývají skryta našemu oku, nevedou skrz celé sedlo, pouze dovolují polstrování únik pod zátěží.
Skelet bez potahu je výrobkem prodávaným pouze v mizivé míře, častěji se setkáváme s polstrovanými sedly. Představa, že silnější polstrování rovná se více pohodlí, je hodně mylná. Příliš měkká sedla dokáží napáchat více škody než užitku.
Naše rada: Kvalita sedla s otvorem závisí na kvalitě jeho provedení. Okraje otvoru mohou být příliš měkké a měnit po dosednutí tvar. Pak neuleví, ale tlačí. Raději se vyhněte extrémně měkkým modelům sedel.

Pružná tyč
K sedlu neodmyslitelně patří i sedlovky. Karbonové modely řada cyklistů stále vnímá jen jako váhovou úsporu, ovšem to mnohdy není pravda. Hlavním přínosem je vlastnost materiálu pohlcovat vibrace. Nebude smělým tvrzením, že každá karbonová sedlovka znamená výrazně více pohodlí než nejrozšířenější hliníková. Ovšem zvláště užší průměry hliníkových modelů dokáží ve spolupráci s jejich větším vysunutím z rámu odvést stejnou práci. A na druhou stranu, pokud máte na své silničce sedlovku vysunutou jen pár centimetrů, tedy tak, jak to dříve bývalo zvykem, přínos karbonu možná ani nepocítíte. V tom případě bude v touze po pohodlí lepší investovat do jiného komponentu.
Z toho také vyplývá přínos slopingových řešení rámů s dlouhou sedlovkou - čím více je tato vysunuta, tím větší prostor pro práci má. Ne všechny karbonové sedlovky jsou stejné. Nejdostupnější modely, které kombinují uhlíkovou trubku s hliníkovým zámkem, pracují také velmi dobře, ovšem rozdíl mezi celokarbonovými nebo dražšími provedeními tu je. Spočívá v různém splétání a vrstvení vláken na různě exponovaných místech. Podle toho pak sedlovka velmi dobře pruží ve směru, ve kterém má, a naopak zůstává pevná, kde je to očekáváno. Každopádně však je i obyčejný model velkým krokem vpřed. Fyzika mluví u sedlovek jednoznačně pro zahnuté modely, tzv. hokejky, přímé sedlovky mají menší tlumící schopnosti. Také tudy může vést cesta.

Točte se. A pružte!
V jednom z minulých čísel proběhl test dokazující citelné rozdíly i mezi klikami. Použití tvrdých a měkkých modelů může být citelné v záběru do kopce - ale poznáme to? A jestli ano, bude nám to vadit při běžném ježdění? Není lepší upřednostnit trochu komfortu navíc? Vždyť vestoje přenáší kolo veškeré rázy do našich nohou. Při této volbě je pro většinu z nás možná lepší volit kompromis. Kliky, které dokonale převádí energii z pedálů na zadní kolo, zároveň nedokáží absorbovat otřesy a vše přenášejí do kotníků a kolen. Pohodlnou variantou jsou i v tomto případě kliky zhotovené z kompozitových vláken.

Jsou vidlice a vidlice
Při stavbě kola je třeba dobře volit základ. Přední vidlice jsou vyráběny ze tří základních materiálů - hliníku, ocele a kompozitů. Samozřejmě je i spousta modelů využívající při konstrukci vlastnosti všech tří najednou. Hliníkové vidlice poskytují minimum komfortu, jsou optimálním přenašečem vibrací směrem k jezdci a jsou nejčastěji montovány jako ekonomické nebo designové řešení - umožňují při příznivé ceně a zachování hmotnosti dosáhnout zajímavé tvary, široké ploché nohy vidlic Giant budiž dobrým příkladem. Ocelové vidlice, používané sice v poměrně malé míře, mohou sloužit pro zvýšení pohodlí díky své jemnější konstrukci dané především snahou zachovat příznivou hmotnost a vlastnosti materiálu. Nejvýše opět stojí karbonové modely. Ale i tady pozor - zejména u rovných provedení vás často může překvapit stejná tvrdost jako u hliníku. Není divu, ohyb znamená prostor pro práci. Další pravdou je, že ani on nemusí být zárukou citelného zlepšení. Vždyť vidlice velkou měrou pracuje v krku. Pokud je hliníkový, je klidně možné, že po instalaci podobného produktu na své kolo získáte jen designovou změnu, nic víc. Pokud už máte peníze na kompozitovou vidlici, zvažte, jak velký je rozdíl mezi základním modelem a celokarbonovým. Ale neberte to jako univerzální pravidlo, vlastnosti vidlic rozdílných značek se mohou i přes zdánlivou podobnost výrazně lišit.

Stavební kámen
Přínos rámu jsme zmínili již výše - do pohodlí jízdy nevstupují jen použité materiály, ale také konstrukce. Tedy mimo jiné i tvarování trubek základního trojúhelníku či podoba zadní stavby. Zde se často můžeme setkat s esovitým prohýbáním, které dobře provedené zmírňuje následky nárazů. V souvislosti s pohodlím je stále znovu a znovu připomínán karbon. Přístup, že v karbonové vestavbě v podobě zadní vzpěry je zaručeně více pohodlí, nemusí být vždy krokem kupředu. Před nákupem se určitě vyplatí projít recenze a testy jednotlivých způsobů zpracování těchto částí nebo srovnávací testy, či vyslechnout známé. Karbonová zadní vzpěra mnohdy přinese jen design a ač byste to možná netipovali, pak většinou také váhový přírůstek. Celokarbonová zadní stavba je již větší zárukou. Pozor ale i u celokarbonových rámů - pokud je výrobce orientován na výkon, používá silné oversize trubky a může se stát, že mezi jeho produktem a hliníkem nenajdete přínos komfortu. Jistou zárukou pohodlí se tak jeví jen titanové rámy, protože i u scandia či magnezia a dalších podobně označovaných slitin hliníku to vždy vyjít nemusí.