Informace

Rok 2003 je, alespoň jak se zatím zdá, revolučním v aplikaci celoodpružených rámů na levnější kola. Mnozí by jistě namítli, že se nejedná o posun revoluční, ale že jde přirozenou evoluci v MTB. My se však spíše kloníme k teorii, že obrovský nástup fullů mezi kola cenové kategorie do čtyřiceti tisíc korun, a mnohdy i nižších, je revoluce. Ne jen proto, že taková kola vůbec jsou, ale hlavně z prostého důvodu jejich vyspělé a elegantní funkce, kterou by možná čekal málokdo. I to se stalo jedním z důvodů, proč jsme se rozhodli v letošním roce zaměřit mezi fully i na kola levnější, která nás, doufáme, budou jen příjemně překvapovat.

Začneme tedy testem základního jednočepového Specializedu Big Hit, jehož cena je pod hranicí 37 000 korun. Do příštího čísla pak připravujeme prověrku XC fullu Mongoose Wing Elite, který stojí dokonce do třiceti tisíc. První adept mezi dostupnými fully už ale čeká, tak jedeme do lesa!
Zkoumání Big Hita začneme jako pokaždé ohledáním rámu a komponentů. Co zaujme na první pohled, je masivní a zajímavě tvarovaný rám, který jakoby patřil spíše do repertoáru značky Santa Cruz, ovšem i přes jednočepový závěs je to Specialized. Těžko říci, proč ve Spešlu sáhli právě po této koncepci, když licenci na závěs FSR prodali i Mongoosu, který na něm dokázal připravit ještě levnější stroje řady Wing, začínající dokonce na patnácti tisících. I tak ale patří konstruktérům uznání, za dobře odvedenou práci. Pokud se budeme na Big Hita dívat pouze jako na bike vhodný ke kratším pojezdům mezi jednotlivými skoky, nebudeme zklamáni. Masivní oblast u hlavy, která přes lehce přiohnuté trubky přechází do složité spleti frézovaných držáků na tlumič, které jej drží na rámu i na straně kyvky, i poctivé dlouhé a frézované patky na její opačné straně dávají kolu punc skutečného freeridu. Tomu odpovídá nejen geometrie s úhly 68,5° (hlava) a 68° (sedlovka) a délkou rámu 56,5 cm (to vše ve větší ze dvou nabízených velikostí - M). Komponentová skladba relativně levného kola na freeride nás moc nepřekvapila. Vedle klik TruVativ HusseFelt jsou tu i další komponenty podobného ražení. Na osmipalcových kotoučích jsou mechanické brzdy Hayes ovládané rapid firy Deore s přehazovačkou ze stejné sady. Za zmínku stojí ale zejména pneumatiky Roller 2.50, které jak svou šíří, tak sílou kordu a v neposlední řadě i vzorkem, připomínají regulérní DH náčiní, na kterém lze létat zejména na hliněném povrchu, kam je slalomově či dirtově laděný Big Hit určen. Nás podržely i v blátě a sněhu, ale poněkud bezzubé se Rollery jevily na tvrdém zmrzlém povrchu a slizkých kamenech.
Naprosto dostačující sadu však zcela nepochopitelně korunuje sedlo utržené z dirtového BMX, což neumožňuje Big Hitu bez změny dovolit jet déle, než od metra do skateparku.
Jízda na Big hitu je jedním slovem snadná. Kolo se chová velmi vyrovnaně a když si při přejezdu městem naříkáte v kopcích, má tento freeride v rukávu trumf v podobě rychloupínací objímky a pekelně dlouhé (350 mm) sedlovky. Na vrcholu kopce sedlo putuje dolů a zavěšení SPEC (Single Pivot / Elevated Chainstays) ukazuje, co dokáže tlumič X-Fussion Shox s pružinou a díky mrazu totálně povoleným seřiditelným útlumem. Ten se jeví jako trochu moc měkký, ale chod je velmi plynulý. Bohužel je málo zřetelné progresivní tvrdnutí na konci kroku, ale kdoví, jak to bude za normálních klimatických podmínek. Tlumiči patří vzhledem k jeho ceně rozhodně obdiv. Hůř na tom ale byla vidlice RST Mozzo X-5.5, která se dokázala i za pokojové teploty sotva hýbat, ale šla seřízením útlumu zcela paralizovat. Po výměně tuhého mazlavého pyré za velmi řídký tlumičový olej se vidlice rozhýbala a zdvih 140 milimetrů příjemně korespondoval se stejným krokem zadní stavby. Systém vidlice složený ze seřízení předpětí na levé noze a kombinace vzduchové komory nahoře a ovládání odskoku dole na pravé, dával Mozzu slušnou škálu nastavení, ovšem ku prospěchu věci měl neméně velký rozsah i tlumič X-Fussion Glyde Super.
Big Hit je v terénu vzhledem ke své ceně skutečně velkým kolem, ale naše doporučení, kam s ním nejlépe vyrazit, jsou jednoznačně 4crossové tratě. Nízký a velmi točivý bike je na umělých překážkách jako doma a vznáší se a zase přistává stejně lehce, jako se poklápí do zatáček. Méně aktivnímu jednočepovému závěsu dělá dobře rovný povrch a pokud vezmete Big Hita do lesů na rozbité kamenité cesty, je alespoň v téhle zimě odpružení neaktivní a na rozdíl od skvělé schopnosti pohltit rázy při dopadech se na rozbitém terénu ve vyšších rychlostech nechytá.
Big Hit upřednostňující umělé podmínky před nespoutanou přírodou je výzvou pro jezdce toužící po kole na točivé sjezdové řádění na umělých trailech. Vzhledem k váze, která atakuje hranici devatenácti kilo, si také troufáme tvrdit, že vám tenhle Big Hit vydrží i při těch největších poletech.
Cíl dobrat se pravdy o levnějších freeridech se tedy podařilo dosáhnout jen částečně. Víme, že komponentově to není problém, ale kola omezená výkonem pružících jednotek se mohou stát spíše jednoúčelovým náčiním, než univerzálem pro freeri­de nejrůznějšího ražení. Problém také nebude ve výdrži rámů či jednotlivých komponentů, což potvrzuje i váha testovaného vzorku, ale spíše ve volbě vhodného systému odpružení a v naladění geometrie co nejblíže dražším kolům. I přes vše řečené, nebo možná právě proto, patří Big Hitu dík nejen za poodhalení vlastností freeridů střední třídy, ale i za ostré svezení a polétání nad hlínou.

Text a foto Mara

Kanadští konstruktéři svým osobitým pojetím jízdních kol do lesa dávají jasně najevo, že u nich je terén skutečně divoký. Téměř všechny freeridy Norco s dvoukorunkovou vidlicí, a o Shoru to platí dvojnásob, jsou v našich krajích v podstatě koly pro DH a jediným rozdílem je použití dvou převodníků. Upřímně řečeno je hodně těžké najít v domácích roklích tak náročná místa, aby se Shore mohl plně projevit a tak jedinou možností bylo navštívit oblíbené lokality našich testovacích tras pro stroje s vyššími zdvihy a pokusit se na blátě časně jarního lesa o zdolání několika rychlejších a náročnějších trailů.

Teorie ingotu
Za celé působení v Cykloservisu jsem si už dávno zvykl, že každé kolo do testu je podle jeho dovozce nebo výrobce nejlepší na světě, minimálně ve své cenové kategorii, určitě nepraskne a tak podobně. Obvykle se nenechávám příběhy těchto lidí příliš mást, ale tentokrát jsem Petru Burešovi jeho slova uvěřil. Řekl totiž asi tohle: "Hele Mara, myslim si, že to určitě nepraskne, protože je to všechno ze strašnýho ingotu."
Byla to pravda. Kola Norco jsou opravdu udělaná tak, že něco vydrží, i když alespoň jedna malá prasklinka se určitě dá vytvořit i na takovém rámu. Norco Shore dorostlo na váhu 22 kilo.
Pokud však dáme pod drobnohled nejen komponenty, napínáky a motokrosové gumy Kenda, ale také rám, je jasné, proč tomu tak je. Masivní monokoková část je stejně jako zbytek obtloustlých trubek z AL6061 a na spojích jednotlivých trubek se dá napočítat ještě šest výztuh.
Zadní závěs je postaven podle licence na odpružení FSR od Specializedu a všechny čepy jsou na kuličkových ložiskách. Na výběr máte ze zdvihů 15,5 a 17,8 centimetru. Sjezdový tlumič Fox Vanilla RC dlouhý 220 milimetrů má krok 71 mm a seřiditelný odskok i stlačení, a pokud hledáte výbornou funkci zadního odpružení je tento model s expanzní nádobkou jednoznačně jedním z favoritů. Na Shoru, ale i ostatních Norcách (nebo Norcích?), je vidět přímá vazba mezi jezdci a vývojem. Shore má vedení všech lanek a bowdenů dotažené do detailu, jištěné až šesti navářkami a je vidět, že se při jejich rozmístění po rámu hodně přemýšlelo. Na Shore jde bez větších problémů dát přesmykač se spodním tahem, jen je nevýhodou nutnost použít systém Top Swing, což má hodně celoodpružených kol.
Velmi všímavým pozorovatelům fotek snad ještě prozradíme, že spodní rameno zadní stavby není ohnuté naším prasením, ale už z výroby. Vypadá to sice hrubě, ale prý to víc vydrží.

Kenda Kinetics Stick-E
Shore operuje s komponenty, z nichž některé rozhodně stojí za bližší ohledání. Začneme obutím Kenda Kinetics Stick-E, které má výrazný a řídký vzorek složený z klasických kostek. To, že podobně dělá pneumatiky na sjezd také Nokian, IRC, Tioga, Intense, Panaracer nebo Maxxis o něčem svědčí. Je to prostě nejlepší řešení. Pneumatiky Kinetics o šíři 2,6 palce jsou vybaveny osazením ráfku proti defektům proražením, mají silné stěny a vzorek je mírně odlišen pro přední a zadní kolo. Označení Stick-E vypovídá o použití měkké, lehce lepkavé gumové směsi.
V praxi si tohle obutí vedlo výborně, ale nutno přiznat, že rozmoklý lepkavý jíl dokázal zalepit i více než centimetrové mezery výrazného vzorku. Na mokrých kamenech a kořenech je ale měkká směs citelně lepší a i když rozhodně nejsou takové pneumatiky samospasitelné, jízdu zejména v mokru vám hodně ulehčí.

Black Spire Dewlie
Komponenty Black Spire jsou v testu Cykloservisu také poprvé. V nabídce napínáků této firmy je hodně modelů a Black Spire je jedním z mála výrobců, kteří mají i něco pro vícepřevodníkové freeridy. Pevný a tlustý napínák s rolnou dole za převodníky a vodítkem před přesmykačem ve spolupráci s krytem nedovolil řetězu ani jednou spadnout. Kliky Race Face North Shore DH mají původní pouze 22zubový převodník a větší 32 je velmi tlustý duralový Black Spire Super Pro. Funkce kompletu je výborná, jen chybí těžší převody. Ale jinak, bravo, Kanado!

Axiom
Teleskopická sedlovka Axiom o průměru 30,0 je také raritkou, ale i při zaříznutí na délku 24 centimetrů je schopna vyrůst pod kopcem na poctivou čtyřstovku. Pro freeride určitě skvělý komponent, ovšem rychloupínáky musíte dorvat silou kanadského bikového samorosta, jinak se sedlo dokáže pootočit.

Funn Kilo
K 72 centimetrů širokým ocelovým řídítkům z materiálu 4130 s dvojitou stěnou uprostřed a zvýšením 6 cm se nedá říct nic jiného, než že si své jméno Kilo rozhodně zaslouží. A když ne samostatně, tak určitě v kompletu s představcem Funn Serial Grippa.

Lesotraktor
Vyděšeni prvními zkušenostmi s kolem, které má řídítka ve výši 115 centimetrů, jsme obratně vyměnili vysoké železné vlaštovky za velmi nízké Low Risery a na kolo putovala SPD Oddysey Twisted Click.
Po snížení se Shore začal chovat velmi sportovně. Bike byl skutečně parametry zdvihu i svými jízdními vlastnostmi použitelný nejen pro DH i freeride nedosažitelné úrovně, ale dokázal jet po rovině, stejně jako do kopce. Například trať ve Všenorech se dala na Shoru vyjet až na pár úseků celá a na kopci pouze putovala teleskopická sedlovka Axiom dolů a Shore se rázem nechal vést i napříč lesem. Kolo pro opravdové freeridery, kteří se nebojí jet tam, kam ještě nikdo nejel. Vidlice Marzocchi Super T Pro se zdvihem 170 milimetrů má pevnou osu, ale osa i objímky na patkách mají rychloupínáky. Zadní náboj je široký 150 milimetrů, což je o 15 více, než u standardních zadních nábojů pro bike. I čtyřčepová zadní stavba je maximálně odolná proti torzi zejména díky pevné ose.
Z toho vyplývají i některé další klady Shoru. Bočně maximálně pevný rám (alespoň na čtyřčepový závěs) je výborně točivý a rozhodně se mu nedá upřít skvělé chování v pomalých a technických pasážích.
Jezdit na Shoru s původními řídítky bylo poměrně nepohodlné, protože těžiště jezdce bylo opravdu vysoko a při jízdě ze sedla je poloha nad kolem vzpřímená jako na motokrosové motorce. To je určitě výhoda při morbidních dropech, ale pokud nechcete být pomalu jedoucím freeriderem ale spíše hbitým sjezdařem, je lepší si Shore trochu snížit. O citlivosti odpružení není třeba příliš psát, protože závěs FSR s tlumičem Vanilla RC i přední odpružení vidlicí Super T Pro jsou dvojicí k pohledání.
I všechny ostatní díly jsou vybrány zejména podle funkčnosti a požadavků potenciálních jezdců. I proto se na většině kol Norco pro freeride objevuje na pravé straně řídítek řazení Rapid Fire a nalevo Grip Shift. Je to dost nezvyklé, ale prý přesmykačem není potřeba hýbat často, protože na startu trailu dáte větší převodník a když se chcete dostat zpátky nahoru, zasadíte zase malý. U nás na dvoukilometrových kopcích je to sice jinak, ale když nám asi před rokem vyprávěl Zdeněk Maňhal, žijící přímo pod North Shorem, jak tamní hoši jedou hodinku a půl v klidu nahoru a pak zase dvě hodinky řádí v lese cestou dolů, pochopili jsme to.
Test opravdu drsného freeridu, jakým Shore bezesporu končí těmito zásadními poznatky. I na takovém tanku se dá jezdit do kopce. Je to sice zdlouhavé, ale určitě pohodlnější, než jít pěšky. Dolů se vám pak kolo odmění možností jet poctivé déháčko.

Text: Mara
Foto: Tereza
další info na www.norcobikes.cz

Vlastnit kolo od Garyho představovalo vždy něco výjimečného. Jméno jednoho z pionýrů mountainbikingu bez přestání vzbuzuje respekt a nutno říci, že oprávněně. Věčný inovátor, asi nejvýraznější průkopník devětadvacetipalcových kol, přinesl do světa MTB mimo jiné také Genesis geometrii. Ta vtiskla právě jeho kolům nenapodobitelný rukopis. Ačkoli je značka Gary Fisher pod křídly giganta jménem Trek, stále si zachovává svou vlastní tvář a neubírá jí to nic z její exkluzivity. Vždyť Trek opatruje i takové velikány, jakými jsou například Klein nebo Bontrager.
Do tohoto testu jsme si pro vás připravili starý známý model Marlin Disc, tentokrát však módně oděný do kolekce na rok 2003. A jak je z fotek jistě patrno, nový kabátek mu bezpochyby sluší.

Klasika
Méně je někdy více. Tohoto hesla se pravděpodobně drželi konstruktéři při stavbě rámu Marlina. Ten postrádá jakékoliv profilace trubek, zprohýbání zadních vzpěr, integrované hlavové složení a jedinou nezbytnou výztuhou je ta ve spoji hlavové a spodní rámové trubky. Dokonce ani zadní patka není přizpůsobena na přímou montáž kotoučové brzdy, ta je pak dodatečně řešena speciálním adaptérem. Proč s sebou vlastně tahat navíc složitou patku, pokud kotoučovku na své kolo ani nebudeme chtít. Hadička je pak k brzdě vedena v duralových očkách našroubovaných ke klasické navářce. V jednoduchosti je síla a zde to platí dvojnásob. V dnešní nabídce různě zprohýbaných a všemi směry rozšlapaných rámů působí tento garýk velice elegantně. Použití kvalitních hliníkových trubek z materiálu aluminium 7005 potvrzuje, že většina oněch placatých a hranatých úprav je přínosem hlavně designovým. Materiál rámu a geometrie dělají kolo kolem a vtiskují mu charakteristické jízdní vlastnosti. A právě geometrie je základním stavebním kamenem tohoto stroje. Bikoví analfabeti si slovo Genesis nejspíše spojí se jménem Phila Collinse, všichni ostatní pak právě s Gary Fisherem. Ne, Gary nehraje na žádný nástroj v této skupině, ani nezpívá. On pouze pokřtil stejným jménem geometrii, kterou dnes používá již na většině svých modelů. A co se zde odehrálo tak převratného? Zkrátila se zadní stavba, a naopak se prodloužil přední trojúhelník. Z toho vyplynulo i použití kratšího představce. V námi testované devatenáctce byla délka horní rámové trubky 61,5 centimetru. Tato hodnota bývá běžná u rámů o dva a více palců vyšších. Rozvor kola činil rovných 109 centimetrů, hlavová trubka byla skloněna o 71,5 stupně. Kdo jednou okusil vlastnosti takového rámu, jistě dá Garymu a jeho nápadům za pravdu. Genesis se úspěšně prohání po tratích světového poháru a Phil tak může mít radost, jak se ta jeho skupina pěkně rozrůstá.

Nejenom rám
Ale i ostatní vybavení kola stojí za povšimnutí. Vpředu pruží Manitou Six. Tedy jen pokud jedete. Když stojíte, tak naštěstí nepruží. Korunka a vnitřní nohy vidlice jsou podobné jako u starších modelů. Novinkou je podkova Reverse Arch umístěná za vidlicí, jako u modelu Black. Ta má za úkol postarat se o vyšší torzní tuhost hlavně ve spojení s kotoučovou brzdou. Předpětí pružiny se seřizuje velice jednoduše kolečkem na korunce a obě krajní polohy nastavení představují velký rozdíl v tvrdosti. Co se týče designu, tak si Manitou oproti starším modelům výrazně polepšil.
Nejzásadnějším komponentem použitým na tomto kole jsou pravděpodobně kotoučovky Shimano M525. Zde se určitě nešetřilo a vyplatilo se. V kombinaci s černými náboji Deore, ráfky Alex TD 17 určenými pouze pro kotoučové brzdy a dvaatřiceti nerezovými dráty poskytují Marlinu opravdu spolehlivou oporu. Ze sady Deore pochází také devítkové řazení a přehazovačka. Přesmykač je Alivio, ale funkčností si ničím nezadá s jeho většími bratry. Komponentem, který Marlinu neslušel, byly kliky Shimano Acera. Fungovaly bezvadně, ale jejich baculaté provedení se ke kolu nějak nehodilo. Záměna za alespoň o chlup dražší Alivio by kolu designově určitě prospěla. Bytelné hliníkové pedály s protiskluznými výstupky poskytnou novopečenému majiteli jistotu, stejně tak zvednutá 64 centimetrů široká řídítka Bontrager Crowbar. Totéž logo jako na řídítkách se nachází také na představci a na sedlovce o průměru 29,2. Sedlo nese jméno přímo Garyho Fishera, bohužel ani svým zpracováním ani šířkou neodpovídá sportovním možnostem kola. Patrně se stane první součástkou, která bude na kole vyměněna.

Svezli jsme se
A rozhodně jsme Garymu nic nedarovali. Sníh se střídal s blátem, a kolo tak mohlo ukázat vše, co v něm opravdu je. Marlin je velice hravým a rozpustilým kolem, na tom mají podíl zvednutá řídítka a hodně vzpřímený bohatě vypodložkovaný představec. Zkrátka sedíte skoro jako za stolem a můžete si s kolem dovolit i nějakou tu parádičku. My jsme však pro účel našeho testu otočili představec a tím Marlina více přiblížili klasickému XC.
Rám je i při silové jízdě velice tuhý, na čemž se podílejí mimo jiné široce posazené zadní vzpěry. Ty se začínají sbíhat až nad brzdovým můstkem. Délka předního rámového trojúhelníku dává jezdci pocit jistoty a stability, přesto kolo okamžitě příkladně reaguje na každý jeho pokyn. Jízdní vlastnosti snad neměly sebemenší slabinu. Kolo perfektně šplhalo do kopců a i ve sjezdech si k němu mohl člověk hodně dovolit. Zkrátka Genesis. Na jedné věci by měl však výrobce stoprocentně ještě zapracovat a tou je váha, která činila 13,6 kila.
Vidlice Manitou Six pracuje s osmdesáti milimetry bez problémů, pouze při teplotách okolo nuly znatelně ztuhla. Zdá se ale, že oproti svým předchůdcům nebude potřebovat zdaleka tolik času na zajetí. Ten budou naopak vyžadovat kotoučovky, které se ovšem po krátké době odmění majiteli dokonalým brzdným účinkem. Mile nás opět překvapily pláště IRC Mythos XC. Dokázaly si poradit téměř s jakýmkoli povrchem a jejich samočisticí schopnost byla více než dobrá. Sázka na úspěch
Co nejezdí, ale prodává, je bezesporu barva. Žluto-modrá kombinace se zkrátka musí líbit. V tomto případě byla ještě oživena červenou a bílou. Kolo působí veselým dojmem, do omalovánky má ale naštěstí hodně daleko. Poskládat výrazné odstíny vedle sebe tak, aby nepůsobily rušivě, to je umění. Ruka umělce se tedy bezpochyby podepsala i na Garyho rámech.
Marlin je kolo určené pro dva různé okruhy jezdců. První skupina použije kolo v sériové podobě a díky zvednutému předku a ohrádkovým pedálům se má stroj už teď na co těšit. My bychom se přikláněli k variantě druhé. Ubrat něco z podložek pod představcem, namontovat espédéčka, případně sportovnější sedlo, a maximálně tak využít možností Genesis geometrie v duchu cross-country. Ať už se rozhodnete jakkoliv, můžete se spolehnout, že máte pod sebou kvalitní stroj a to za cenu 27 990 korun. Ten se buď stane předstupínkem pro opravdu závodní kolo nebo ho budete stále pomalu svému vysněnému závoďáku přibližovat nekonečným vylepšováním. Kvalitním základem tohoto biku si však budete moci být vždy jisti.

Text: Honza
foto: Tereza